Konecne se dostavam k tomu, abych popsala prichod Matyska na tento svet...
Papirove jsme meli termin 27.10., ale vedela jsem, ze to bude pozdeji, podle skutecneho data vzniku. Presne na den by vysel TP podle poceti na 17.11.2007.
Kdyz uz byl podvecer, 17.11.07, uz jsem si rikala, ze by Matysek mohl vykouknout. Sedela jsem si tak u ntb a kolem 20:00 jsem dostala nutkani jit na WC. Tam jsem zjistila, ze ze me odteka jakasi tekutina, pruhledna. Tak jsem zpanikarila a sla se vyptavat na forum, jestli to uz muze byt ono :o)
Bylo mi receno, ze ano, ale ze vetsine maminek, kdyz praskla voda, tekla proudem. A u me jen kap, kap, kap... Bolesti zatim zadne. Kolem 21:30 mi uz nebylo tak moc hej. Domluvila jsem se s pritelem, ze dojede a sama jsem si dobalovala tasku (delam vse na posledni chvili). Voda zatim stale odtekala, ale kolem 22. hodiny uz s primesi krve, tak jsem se sla osprchovat a nachystat na cestu do porodnice. Neco kolem 22:30 prijel pritel a jeli jsme. Voda s primesi krve stale odtekala, ale porad po kapkach. Kolem 23. hodiny jsme dojeli do FN Brno- Bohunice. Hned me pripasali na monitor a venovali veskerou svou pozornost jine mamince. Ja jsem uz umirala, bolesti snad po 2minutach. Sotva jedna kontrakce skoncila, druha zacla. Porad se mi nikdo nevenoval. Na monitoru jsem celkem stravila 45minut. V mezicase monitorovani meho miminka poslali maminku, co prisla chvilku prede mnou domu, ze to porod jeste neni. Po ukonceni monitoru jsem sla k lekari, ktery me prohmatal a rekl, ze to na porod nevypada, ze mi udelaji klistyr. S tim jsem ovsem nesouhlasila. Tak jsem sla pro pritele, cekal v cekarne a sli jsme na sal. Bylo 23:50, kdyz jsme dosli na sal. Milacek mi chtel porad pomahat, ale ja jsem zrovna ten typ zenske, co je v bolestich radeji sama. Tak jsem se sebrala a sla do sprchy. Tam jsem si ale jen pustila teplou vodu na nohy a zacly mi jeste horsi kontrakce. Snad uz mezi nimi nebyl ani chvilku klid, bez bolesti. Vylezla jsem tedy z vany a sedla si na WC. Ale v te chvili jsem dostala tendenci tlacit. Tak to jsem si rikala, ze uz asi nebude moc dobre. Tak jsem zavolala zmacknutim na spinac sestru, mezitim jsem si strcila ruku mezi nohy a drzela kus hlavicky Matyska. Za chvilku doletla sestra, "Co se deje?", "Drzim hlavicku, asi uz rodim.". Zavolala tedy Dr, ktery prijel s vozickem... s tim, ze si na nej mam sednout. No, trvalo, nez jsem mu vysvetlila, ze uz drzim hlavicku. Nakonec jsme se tedy domluvili, ze si sednu, jakoby zboku. Pritel byl zatim nervozni na sale a sledoval, co se kolem deje. Po chvili jsme prijeli, ja sla rovnou na postel a rodili jsme. Ani jsme nestihli nic nachystat, jaka to byla rychlost. Planovala jsem si, ze si naplohuji postel, zacvicim na micich, nic z toho se nedelo. Jen jsem si lehla, pritahla kolena k hrudniku a na povel 3x zatlacila. Byla jsem zmatena z toho, ze to jde tak rychle. Neverila jsem tomu, ze clovek muze tak rychle porodit. Na 3. zatlaceni byl Matysek venku, spis si myslim, ze vyletl, protoze do posledniho tlaceni jsem dala veskerou silu... taky mi pri nem pripadlo, jakoby ze me vyletly snad vsechny vntrnosti. Bylo prave 18.11.07 0:05... sam pan doktor rikal, ze to byl jeho nejrychlejsi porod a ze ted pochopil, jak rodily zeny na polich, jakoby o nic neslo :o) Stestim se mi po shlednuti syna zavalily oci... kdyz jsem slysela, jak syn place, bylo to nepopsatelne krasne... Az v teto chvili mi poradne doslo, ze jsme rodice... Matyska drzel pritel, me mezitim Dr zasil, protoze jsem se natrhla. Ja jsem ho dostala az po koupeli, na prvni prisati. V den porodu jsem byla nabita silenou energii, ze bych byla schopna jit domu.
S Matyskem a pritelem jsme zustali na porodnim sale. Pritel po 3. hodine odjel a my s Matyskem jsme si chteli jit lehnout. Ovsem dosla nejaka maminka, ktera mela asi kontrakce a prodychavala je... No, kdyby prodychavala, rvala na celou porodnici. Tak ze spanku nic moc nebylo. Nastesti po 4. hodine k nam dosla sestra, ze maji dalsi maminku na prijem a ze me musi prevest na oddeleni sestinedeli, ovsem bez Matyska. Tak jsem prozila cast noci a jeden den bez syna, proti sve vuli. Ale hnedka dalsi odpoledne jsem se stehovala po vedlejsiho pokoje, kde uz Matysek mohl byt se mnou.
Ted to shrnu... netrvalo to tak dlouho, jak si sami Dr mysleli. Kolem 20. hodiny praskla voda, kontrakce zadne, az po ceste do porodnice, zacaly cca ve 22:35. Matysek ani nebyl tak hubeny, jak me strasila moje gynekolozka (mel mit max. 2.5kg a nakonec mel 3.9kg a 53cm).
Pritel je moc rad, ze u porodu byl, ma s Matyskem krasny vztah, miluje ho nade vse a uz vi, co je to privest dite na svet. A ani ja nelituju jedine vterinky bolesti, vsechno to stalo za to!
Proste se stal zazrak... a to moc krasny zazrak.
